SGC/SGA scénáře

StarGate: Project Erebos

Pilot část 2

Věčina lodních systémů byla vypnuta. Na můstku ještě poletovaly jiskry, nikdo však nevěděl co se stalo. Navigační systém byl odpojen a senzory taktéž nefungovaly. Nikdo tedy nemohl určit kde v Mléčné dráze jsou. Mnoho lidí se na můstku zvedalo ještě z podlahy.

„Jaké jsou škody?“ řekl Chufu zvýšeným hlasem. „Světla a podpora života jedou na záložní generátor pane, věčina primárních systémů jsou vypnuté, pracuje s ena sprovoznění hlavního generátoru“ křikl někdo. Chufu se rozhlížel a hledal plukovníka. Ten stál opodál se seržantem Blakem. Namířil si to tedy k nim, když se přibližoval zastihl část jejich rozhovoru: „... sprovozněte senzory, nechci abychom byli slepí. Admirále asi zkouška nedopadla zrovna nejlíp co?“ Bylo na něm vidět, přestože se to snažil zakrývat, že je nanejvýš rozzloben vývojem události. „Kde je Rodney plukovníku?“ to si Chufu všiml, že na můstku nikde nevidí McKaye. „Poslal jsem ho za Peternsenovou aby se podívali co je s WHD a urychleně aby to opravili“ při posledních pár slovech si musel zakrýt obličej jelikož ho zrovna zasypala sprška jisker, které vyletěly z poškozeného stropu. „Myslím si, že budeme muset zavolat elektrykáře, zdá se, že máme nad hlavou poškozený obvod. Seržante zavolejte někoho ať se na to podívá“ Edward přikývl a ihned začal mluvit do vysílačky.

Červená rezervní světla zhasla a nahradila je světla standartní. Některé počítače zablikaly a některé se i spustily. „Hlavní generátor běží plukovníku... ale to snad není možné.. myslím, že máme problém pane“ Johnas se otočil po hlase „Co se děje poručíku?“ rychlýk krokem se octl u Joanny a podíval se ji přes rameno na dálkové senzory, které zrovna spustila. „Pane já vím, že to bude znít blbě, ale zřejmě nejsme v Mlečné dráze“ Amenetep, který byl z její druhé strany se zatvářil kysele, „to je nemožné“ prohlásil pouze. „Myslím to vážně pane, podívejte...“ otočila se k druhému počítači „když porovnáme tenhle snímek, který pořídily senzory s glaktickou mapou, kterou máme od Fulvienců... vidíte? Neznámý sektor“ Měla pravdu, vážně na obrazovce blikalo NEZNÁMÝ SEKTOR. „To si ze mě děláte srandu ne? Rodney... já ho zabiju“ Rychlým krokem vyběhl z můstku a běžel směrem ke strojovně. V půli cesty ho však dostihl admirál a zastavil jej.

„On za to nemůže, nikdo nemohl čekat takové problémy. Můžeme být rádi, že nás to nezabilo“ Johnatan se pomalu uklidňoval. „Asi máte pravdu admirále, ale teď mě prosím pusťte.“ Když jej Amenetep pustil vydal se opět do strojovny, kdy už Rodney s Natálií Pettersenovou se snažili problém s WHD vyřešit. „Gratuluju McKayi dostalo nás to bůh ví kde“ Vypálil stále mírně podrážděně plukovník, ihned jak jej uvidtěl. „Doufám, že ale zjistíte jak to spravit a jak nás dostat domů. A doufám, že to bude rychle!“ Dřív než se však zmohl na slovo poteměly světla a výstražní světla začaly svítit „Co se to zase děje?!“ Rychle přispěchal k vysílačce „Seržante Blakeu co se to děje?“

„Pane dostavte se na můstek to vám můsíme ukázat“ Johantan myslel, že pukne vzteky. „Vy dva nechte to teď mimo provoz a vy Rodney pojďte se mnou“ Rychle tedy doběhli k nějbližšímu výtahu, který je vyvezl až do podlaží na kterém byl můstek. Když doběhli na můstek zůstali stát. Všichni byli v plné pohotovosti. Oba zajímalo proč. „Co se tady děje!“ To došel Eteas až k Edwardovi. „Na přímý rozkaz admirála Amenetepa..“ to ho však Johnatan přerušil. „Na čí rozkaz? On tu nevelí“ Otočil se a došel až k admirálovi, který mu nevěnoval pozornost a bavil se s majorem Hardwarem. „My dva budeme mít spolu problémy admirále!“ Chufu se otočil po hlase, vypadal udiveně a zlsotně zároveň. „Co tím myslíte plukovníku“ Jeho otcovský hlas byl pryč a byla v něm znát hořkost. Zřejmě nebyl na takové chování zvyklý. „Abychom si to tu ujasnili. VY tady nevelíte, jste tu POUZE jako můj poradce, takže co má sakra tohle všechno znamenat?!“ Celý můstek se na ně díval. I doktor McKay neměl momentálně slov a jen němně přihlížel. „Co si to dovolujete Eteasi!“ To už vypadalo, že ho Chufu i praští. „Nemám, žádné černé svědomí admirále, jelikož vy nejste ze Země, NEJSTE tudíž můj nadřízený důstojník. Takže pokud tady chcete vydávat rozkazy tak jedině s mým svolením je Vám to jasné?!“ Amenetep udělal krok k jeho pozemskému sokovi „To jste přehnal plukovníku, Vy (štěknul po strážích u vchodu na můstek) odveďte ho do cely ať mu zchladne hlava“ Johnatan se po nich otočil. „Zůstaňte pěkně stát tam kde jste a Vás Admirále žádám abyste opustil můstek nebo to budete Vy, koho odvedou“ V tom ho popadly dva páry rukou. „Pane půjdete s námi“ Johnatan se otočil, ti dva strážní jej drželi za obě ruce a pomalu jej tahali pryč z můstku. „Zklamali jste mě“ promluvil pomalu a již tiše. Vyškubl jim ruce a odkráčel z můstku. Ne však směr cela, nýbrž směr svá kajuta. „Pane myslím, že i vy jste to kapánek přehnal“ Promluvil z ničeho nic na admirála seržant Blake. Věděl, že pohotovost byla oprávněná, ale, že nechal vyvést oficiálního velitele lodi a takhle převzal velení se mu z morálního hlediska nelíbilo. „A co jsem měl dělat seržante?“ vypálil na něj otázku. „Měl jste jej zavolat na můstek dřív než jste začal vydávat rozkazy pane.“

Pohotovost vyhlásil Admirál Chufu Amenetep sa Re vlastně ihned jak se vrátil na můstek. Pár minut po tom co se na chodbě s plukovníkem rozdělili. Když totiž přišel na můstek ohlásili mu, že dálkové senzory zaznamenaly neznámé objekty, které letěly jejich směrem. Bylo jich možná tucet. Admirál vyhlásil tedy pohotovost pro případ kdyby to byly cizí plavidla. Podle jeho mínění, už od začátku tohoto dobrodružství, nebyl plukovník Eteas vhodný na tuto misi a tak se rozhodl, že převezme velení.

Zatímco tyto neznámé plavidla mířily k lodi, Johnatan ležel u sebe v kajutě. U dveří stály stráže, které hlídaly, aby neopustil místnost. Věděl, že pokud se jednalo o to koho si vybere posádka jako velitele, bylo jasné. Amenetep byl přeci jenom už asi ostřílený vůdce to chápal, ale netušil, že jej podrazí všichni, když je oba znali osobně stejnou dobu. Když se ozvalo klepání pouze zavolal „Vstupte“, ale vůbec se nepohnul z postele. „Plukovníku?“ Byl to ženský hlas. „Doktorka Victorie Fergssonová pane, jsem lodní vědec, no dáli se to tak nazvat“ on ji však neodpověděl. „Přišla jsem abych Vám sdělila, že stojím při vás“ stále bez odpovědi. Věděla, že je ve svojí ložnici, ale nechtěla tam jít. „Přišla jsem vám, ještě sdělit, že loď bude pravděpodobně za méně jak hodinu čelit útoku. Naše senzory totiž objevili přibližně dvanáct menších lodí, které letí naším směrem. To je tak asi všechno. Takže zatím se s vámi rozloučím plukovníku.“ A odešla. Johnatan přemýšlel. Pak vstal a došel ke dveřím, otevřel je: „Pánové, mohli byste sem zavolat doktora McKaye a poručíka Pettersenovou díky.“

Zavolal by si je sám, ale Amenetep se zřejmě domníval, že vypnout mu v kajutě vysílačku bude nanejvýš vhodné. Když se oba dostavili, tvářili se neutrálně, od Rodneyho to bylo slušné na to, že byl u toho jak řval po Chufovi. „Je již funkční hyperpohon?“ McKay se rozhodl odpovědět „Ne plukovníku, už se nás nato ptal admirál“ Johantan přikývnul. „Dobrá proti dvanácti lodím se asi neubráníme moc dlouho takže, až to přijde spustíte WHD. Vím, že ze strojovny mu asi těžko dáte nějaké přesné koordináty, ale skok na slepo musíme risknout“ Oba stáli jako přimražení. „Je to rozkaz Pettersenová, vemu si to na triko já osobně. Teď jděte a připravte WHD na skok“